Historie

Od nepaměti lidé bojují proti požárům, které ohrožují životy a ničí plody lidské práce.

Boj člověka s ohněm zahrnuje v podstatě celé lidské dějiny. Člověk však nechtěl s ohněm jen bojovat, snažil se spoutat ničivou sílu ohně ve svůj prospěch. Snažil se snížit nebezpečí požáru.

Proto se v lidských sídlech záhy objevuje primitivní vybavení pro boj proti požárům. Jsou to slaměné a kožené vaky na vodu, sekery a háky na strhávání hořících trámů.

Časté požáry byly velkým nebezpečím pro rozvoj středověkých měst, proto byly vydány směrnice, jak požárům zabraňovat a jak je hasit. Nedodržování těchto směrnic bylo mnohdy trestáno smrtí upálením.

Později v roce 1751 byl vydán řád k hašení ohně pro Markrabství moravské. Možnost spolčování byla zakotvena ještě ve spolkovém zákonu z roku 1867 a to byla asi první vlaštovka k možnostem zakládání sborů hasičské dobrovolnosti.

Nyní pojďme domů a z dochovaných záznamů se s dovolením začneme zabývat hasičskou historií Lobodic.

 

Lobodická kronika psaná Janem Kadlecem z uličky nám říká: sbor dobrovolných hasičů byl založen v roce 1923, jehož prvním starostou byl menší rolník Jan Kadlec na chrbově č.4, pokladník František Řezníček, železniční zaměstnanec č.35 a prvním náčelníkem Antonín Jasník č.28, rovněž železničář.

V dalším doloženém materiálu je psáno: podle statistiky župní hasičské jednoty Střední Moravy č.III, ze dne 1.ledna 1925 je datováno založení hasičů v Lobodicích dnem 9.února 1924, dle výnosu zemské politické zprávy č.18 533.Podle protokolní knihy se však ustavující valná hromada konala již v neděli 18.března 1923.

V památníku župní hasičské jednoty Střední Moravy č.3 sídlem v Kojetíně se píše: župní náčelník kojetínské župy podává obšírnou zprávu za rok 1922. Zpráva župního náčelníka a zároveň vzdělavatele bratra Josefa Jančíka podává v první řádné valné hromadě po rozdělení a třicáté osmé od založení župy naší, konané dne 17.června 1922 v Tištíně.

Milení bratři:

,,především uvádím, že letošního roku tj.1923 založen byl nový sbor v Lobodicích. Takže nyní je v župě sdružováno 25 sborů se 694 činnými členy. Sbor v Lobodicích s 25 členy počítaje. Ostatní počet členstva v župě je dle stavu z roku 1922.“

A pozor! Asi první Lobodické hasičské cvičení, cituji:

,,Dne 29. června 1923 v Lobodicích provedeno cvičení za příčinou povzbuzení tamních občanů k založení sboru a zúčastnil se sbor z Oplocan se 26 členy, upotřebiv 8m savic a 100m hadic dvěma proudy.“

Z dalších dochovaných materiálů je dáno, že v Lobodicích byly úředním výnosem č.18553 zemské politické zprávy ze dne 9.února 1924 na svolané schůzy přijaty stanovy a obecním výborem schváleny.

Bratr Antonín Jasník však svolal již první valnou hromadu 18.března 1923, na které byl přítomen starosta kojetínské župy Josef Jančík. Poté se již plynule rozvíjela činnost sboru.

To byla fakta ze získaných materiálů přímo o založení hasičského sboru v Lobodicích.

Při založení sboru hasičské nářadí, pracovní obleky a výzbroj, jejiž zaplacení ručil člen Jan Kadlec, bylo uskladněno ve sladovně na Cvrčově, poněvatž skladiště nebylo. Rovněž sboru zapůjčila stříkačku sladovna.

V prvopočátku obecní úřad nebyl velkým příznivcem hasičského sboru, dokonce odepřel veškerou pomoc k zakoupení materiálu a zakazoval veškeré sbírky pro sbor. Přesto se však dobrá věc prosadila a hasiči zakoupili čtyřkolovou stříkačku na pérách oboustraně tlačící a sací.

Píše se rok 1927 a toto tehdy byli představitelé sboru :

starostou sboru: Jan Kadlec

náčelník: Antonín Jasník

jednatel: Antonín Nakládal

pokladník: František Pěcha

Tenkráté sbor čítal 30 mužů a 3 ženy. Ty ženy byly samaritánky: Marie Benešová, Anežka Belhárková a Anežka Žaláková.

Samaritánky: pěkné pojmenování tehdejších ošetřovatelek.

Samaritánky byly i v tehdejší době nepostradatlné osoby při hasičské činnosti.

Pro mnohé zní toto pojmenování určitě exoticky. Toto pojmenování ošetřovatelek vzniklo z biblického příběhu, kdy lupiči okradli a skoro k smrti zbili bohatého kupce. Tomu se vyhnul a pomoc neposkytl kněz ani levita – muž zákona a teprve až samaritánka se svým manželem je ošetřili i když to byl jejich nepřítel a tak mu zachránili život. Zde pramení ta ušlechtilá myšlenka:

miluj svého bližního i nepřítele jako sám sebe.

Událost samaritánských zachránců, to byly vlastně kořeny dnešní první pomoci, potažmo červeného kříže. V našem sboru dokonce působili i muži jako samaritáni. Jedním z těch prvních byl Filip Vrba. Samaritánští prascovníci se účastnili též kurzů samaritánských stráží.

První činnosti mladého sboru nebyly jednoduché, o to víc bychom si jich měli ve vzpomínkách považovat. Nebylo finančních prostředků,nebylo podpory obce, nebylo vlasní skladište pro hasičský materiál. I přesto mladičký sbor, to rostoucí batole, učící se chodit a mluvit

se nedalo a začalo po vzoru okolních dříve založených sborů vyvíjet všestrannou činnost. Absolvoval výcvik a účastnil se místních i okolních soutěží a byl dobře činný.

Bohužel, nedochovali se nám materiály o požárech, které v Lobodicích v dřívější době byly.

Víme o požáru Přecechtělovy stodoly, která vyhořela a byla vystavěna nová. Víme o pozdějším požáru domu pana Gálíčka na chrbově.

Co se týče kulturního vyžití našich sester a bratrů hasičů, bylo také bohaté. Byli to chlapci a děvčata, kteří se chtěli bavit a rozvíjet tím kulturní fond obce. Organizovali různé zábavné a kulturní akce z nichž se zachovaly hodnotné, poctivě zpracované záznamy, krásným písmem psané. Jsou k nahlédnutí v kronice psané od roku 1931 do roku 1952.

Jsou zde zaznamenány výdaje a příjmy, tehdejší účetnictví z divadel, kácení máje výletů – tehdejší taneční zábavy nebo čaje, maškarní merendy. Např. : slavnost, která se konala 16.července 1933 na oslavu desetiletého trvání sboru, hasičské plesy, dožínkové zábavy a další.

Budování hasičské zbrojnice se podařilo přece jen prosadit, citace z obecní kroniky: ,,Sbor dobrovolných hasičů vystavěl za vydatné pomoci obecní skladiště s pěknou rozhlednou, které bude nazváno, ,,jubilejním skladištěm“ a bude v něm zasazena pamětní deska.“ Jubolejní z toho důvodu, že byla dokončena v roce 1928, tudíž k 10. výročí vzniku naší mladé československé republiky, které tehdy vévodil náš první prezident T.G.Masaryk.

Z informací pamětníků též víme, že za budování se zaručil domem Jan Kadlec z Chrbova hasič tělem i duší.

Válečné časy a plnění nesmyslných úkolů a příkazů brzdily veškerou činnost, tudíž i hasičskou. Po skončení války sbor znovu ožil a stal se velmi dobrým článkem, později pak tovačovského okrsku. Probíhala různá cvičení, např. hasičské cvičení na záchranu místní školy. Ožil též kulturní život sboru pan farář Pelíšek světil pákovou ruční stříkačku u místní školy. Tehdy to byla veliká sláva. Asi dvacetiletý sbor vlastnil vůz praga, něco jako taxi, se kterým jezdil bratr Jan Řezníček. V období klidu s ním vozil i lidi k doktorům když bylo třeba.

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode